Očima rekonvalescenta

Vstal jsem hrobníkovi z lopaty. Souhlasím se Sašou Mitrofanovem. Petr Fiala mne uklidnil, neboť až odezní krize, zeštíhlí stát.

Vůbec jsem nevěděl, že mám žaludeční vředy. Nikdy jsem s tím problémy neměl – a teď jsem skoro umřel. Skončil jsem na jednotce intenzivní péče připojen na řadu přístrojů, přičemž mi do žil prostřednictvím infuzí lékaři lili celou řadu dryáků, a to včetně krve, o níž jsem s prasklým vředem přišel. Nejhorší na tom bylo, že jsem málem vykrvácel… nebolelo mně nic, dokonce jsem s tím chodil vesele do práce, kolem žaludku jen lehký diskomfort – asi jako kdybych snědl pár koleček lehce unaveného salámu. V nemocnici jsem neležel více než čtyřicet let, a tak vzhledem k tomu, že mi (alespoň pocitově…) pendrek bylo, jsem si to docela užíval. Doktoři byli úžasní, několikrát denně mi prohmatávali břicho a nešetřili údivem, že mě nic nebolí, sestřičky fantastické, pečovaly o mne jak o nemluvně. Ochotné a usměvavé. Jídlo stálo za starou bačkoru, ale ona „dieta jednička“ asi žádné kulinářské zážitky poskytovat nemá a nemůže. Po třech dnech hladovění mi byl předložen „vývar“, což byla miska teplé, drobet omaštěné vody, zkrátka poživatina bez barvy, chuti i zápachu. Byl jsem vzorný pacient, všechno jsem zbaštil.

Rok práce ministra zdravotnictví zjevně ovoce přináší. Nejsme na tom špatně, nakonec i koronavirus se Válkovi povedlo vymýtit. Alespoň z hlavní stránky Seznamu.cz určitě. Na té už jsem počet nakažených, hospitalizovaných a zemřelých nenašel.

Nikdy bych neřekl, že budu někdy souhlasit s komentátorem Práva Sašou Mitrofanovem. A vidíte, stalo se…

Očima Saši Mitrofanova: Amatérské taktizování? Klidně, ale k ničemu

Jestliže máme v boji o post prezidenta republiky tři opravdu horké kandidáty, pak Babiše za prezidenta nechci.

Upřímně řečeno mne fascinuje, že do toho vůbec šel. Vzhledem k tomu, co předvádí vládní koalice (zmíním se o tom za chvíli…), vzhledem k tomu, že poslanců za KDU-ČSL je v Poslanecké sněmovně tak málo, že si zázrak prostě nevymodlí, tedy se v příštích měsících k lepšímu v české kotlině nepohne nic – spíš naopak, pak se obávám, že současný vládní konglomerát nemá v příštích parlamentních volbách šanci. Tedy velmi pravděpodobně vládu nad ČR převezme opět hnutí ANO. Bude-li Babiš prezident, pak ovšem nebude premiér.

O co mu jde? O doživotní beztrestnost? O Čapím hnízdě dosud nerozhodl prvoinstanční soud. I kdyby předsedu hnutí ANO nakrásně odsoudil, opravných prostředků, odvolání popř. dovolání je tolik, že pravomocného rozsudku se v podstatě nemá šanci dožít.

A Nerudová? Komentátor Práva to vyjádřil jasně a já s ním souhlasím.

Nerudová: O nepříjemných tématech vláda nemluví

Všiměte si: nemáme cíl… „Když budu zvolena prezidentkou, tak bych velmi ráda ve společnosti hovořila o tom, jaký je náš cíl, ke kterému bychom měli směřovat, protože ho v tuto chvíli nemáme. V devadesátých letech jsme měli za cíl to, že doháníme Německo, ale v jedenadvacátém století už je to žalostně málo. Měli bychom chtít víc.“

To je vize! Německo jsme za třicet let nedohnali, ale měli bychom chtít víc. Neumíme sice ještě malou násobilku, ale řešit rovnice o dvou neznámých bychom chtěli. To už vůbec nemluvím o jejím bleskovém vyjádření se k „raketovému útoku Ruska“ na polské území.

Pro mě je volba prezidenta jasnou záležitostí.

Můj hojící se vřed prasknul málem podruhé, když jsem si předevčírem přečetl poselství premiéra Fialy, jež prezentoval v humoristickém pořadu „Otázky a odpovědi z Kramářovy vily“.

Fiala: Až odezní krize, zeštíhlíme stát. Zvyšovat daně nebudeme

Upřímně řečeno mne tak trochu zaskočilo, že se k páně Fialovým názorům nikdo nevyjádřil. Že přívrženci pětikoalice nepochválili pana premiéra za státnický projev, za hlubokomyslné pravdy, které národu zvěstoval, za práci, kterou za rok u vlády učinil.

Jako v akčním filmu si Petr Fiala připadal… „Vždycky když jednu věc jako vláda zvládneme, tak se objeví další problém,“ uvedl.

Já si jen nějak nevzpomínám, jaké věci vláda zvládala. Elektřina a plyn… strop od příštího roku. Dokázala ale zajistit dostatek energií a zajistila přijatelné ceny.

Možná - jen jak pro koho. Mně dodavatel zvýšil zálohu na elektřinu od nového roku ze 2 tisíc na 2 700 korun. To je zastropovaná částka, od roku 2024 to může vypadat zase jinak. Hůř, protože aktuální cena megawatthodiny je vysoko nad stropem. Naši známí, včera byli u nás na návštěvě, příští rok na dovolenou nepojedou. Přišlo jim vyúčtování za plyn. Vytápějí jím dva byty v baráku. Doplatek 2 x 30 tisíc.

Přijatelné ceny?

A to jak my, tak naši známí tohle všechno zvládáme. I ceny pohonných hmot, i bezprecedentní ceny potravin. Úspory, které byly, jsou sice v hajzlíčku, z měsíce na měsíc neušetříme ani korunu, ale dáváme to.

Cílem Petra Fialy pak je, to až odezní aktuální krize v příštích měsících, tak už v průběhu příštího roku se věnovat konsolidaci veřejných financí a připravit rozpočet s menším deficitem. Co to znamená? Že nižší stovky miliard deficitu poníží o nižší desítky miliard? O jednu, o dvě nebo o tři?

Obávám se, že aktuální krize v příštích měsících neodezní. Spíš bude ještě horší, než je dnes. Konsolidace veřejných financí v průběhu nejen příštího roku, ale celého volebního období Fialovy vlády je obyčejná utopie a náš premiér - jestli nám cíleně nelže – je fantasta.

Ale daně nezvýší. Jsem zvědav, jak tohle jeho přesvědčení dlouho vydrží.