Z právního hlediska je jasné, že ústavní stížnost byla velmi dobře napsána a je prakticky nenapadnutelná a ÚS by ji měl v plném rozsahu vyhovět.

Problém je spíš v tom, že tento stát na to nemá peníze, protože to, co bylo určeno na důchody je již utraceno ve zbraních, pomoci Ukrajinců a v sociálních dávkách.

ÚS teď neví co s tím a tak si dává na čas, protože co se vleče, neuteče.

Ta »tisícovka měsíčně« je ovšem průměr a mě na prastará kolena už průměry moc nezajímají.

Osobně a nedobrovolně už od června takto přispívám na nes(t)oudné vládní rozhazování 2.146 korun měsíčně. A už nevěřím, že to vykastrování valorisace Ústavní soud ČR právem zruší.

A to nás, české starce a stařenky – ať už celoživotní dříče, nebo notorické flákače –, čeká od 1. ledna vpravdě glajchšaltující přídavek na pokrytí té zhruba desetiprocentní inflace 2022/23: dech beroucích 360 korun českých...

Kdo si stěžuje, tomu ubrat.