K Blogerovi roku

Všem, kdo získali vavříny, kdo stanuli „na bedně“, upřímně gratuluju. Byť jsem sám někdy volil jinak, ve všech případech jde o autory, jejichž příspěvky čtu rád.

Nemusím s nimi souhlasit. Ale beru jejich názory, přemýšlím o nich, srovnávám jejich stanoviska se svými osobními zkušenostmi. A leckdy svůj názor pod tíhou dodaných argumentů umím přehodnotit.

Někteří z nás se dokonce sešli na skromném mejdanu na pražském Smíchově. Přiznám se, že to jsou akce, kterým se obecně vyhýbám. Bojím se přijít někam, kam jsem nebyl jmenovitě pozván, ač mě to tentokrát docela i lákalo. Nakonec se ale moc nestalo, kolegyně Karla Šimonovská – Slezáková dodala vyčerpávající reportáž, takže jsme si všichni mohli jakous-takous představu o této trachtaci udělat.

Mimochodem, chci poprosit tu milou „socialistickou zrzku z Prahy 5“, jestli by se mi nemohla ozvat na e-mail [e-mail], rád bych jí něco ukázal a případně nabídnul.

Co jsem ale k Blogerovi roku chtěl hlavně říct: bude to v budoucnosti zřejmé čím dál víc - za chviličku se blog odstěhuje na některou ze sociálních sítí, zanikne. Zatím tady funguje parta lidí, která umí sesmolit pár ušlechtilých vět, jež dávají smysl, dokáží zformulovat myšlenku.

Umět psát – a autoři na tomto blogu psát umí – je dar. Netuším, jestli jsme ho dostali od Boha, podědili po někom z předků nebo jsme jenom víc četli, než jak čtou dnešní mladí, psali dopisy...

Každopádně generace těch, kdo jsou schopní se solidně písemně vyjádřit, odchází. Takže z mého pohledu díky všem, kteří sem tu trošku sama ze sebe dávají!