Do důchodu později

Fakt jsem se nespletl. „Tleskám“ Fialově vládě, opět jsem v hajzlíčku! Tuhle se mě v práci ptali, kdy půjdu do důchodu. Řekl jsem, že nevím.

Poměrně jasno jsem měl před nějakými dvaatřiceti lety, nicméně otázka nějakého mého důchodu byla v době, kdy mi táhlo na třicátý rok, zcela nezajímavá.

Ten přístup se samozřejmě mění s věkem. Já ve chvíli, kdy příští týden oslavím své šedesátiny – a kdy bych před těmi dvaatřiceti lety do důchodu odcházel - jsem díky pravicovým vládám v této zemi odsouzen k tomu, že budu do práce chodit nejen dalších pět let, ale pravděpodobně i déle.

Spekulovala o tom před časem Markéta Pekarová Adamová (ještě před volbami…), já jsem to tady komentoval v článku „Politička, která umí říkat nepříjemné věci. Pochvalme ji – i před volbami!“, teď toto téma zdvihl Marian Jurečka.

Do důchodu později než v 65. Je to nevyhnutelné, říká ministr Jurečka

Dobrá práce nové vlády, s jejich důchodovou reformou, jíž slibovala, jsem nic jiného nečekal. Jejich alfou a omegou důchodové reformy není nic jiného, než abychom se do toho důchodu vůbec nedostali – a kdybychom se nám to nakonec i podařilo, abychom v něm nebyli příliš dlouho.

Třicátníky, čtyřicátníky a část padesátníků to nezajímá. Nebo jen málo. Jsou to lidé plní sil. Mně v šedesáti ty síly ubývají. Neodehnívám v pracovním procesu někde v kanceláři, dělám rukama. A jde mi to čím dál hůř. Není to o tom, že bych nechtěl, prostě už nedávám to, co jsem dříve bez problémů dal.

Vize páně Jurečkova je pochopitelná. Je zcela asociální, což asi důležité není. Pravda je taková, že pomře-li více seniorů, o to lépe se bude dařit státnímu rozpočtu.

FUJ!