Strach

Sledoval jsem včera v televizi projev premiéra Andreje Babiše a můj pocit z jeho vystoupení byl a je jediný: má strach!

Byť jsem si zakázal vážně jakkoli komentovat aktuální dění, neboť různých arbitrů je i na těchto stránkách přehršel a nikoli po boji, ale vprostřed boje je každý generál, nedá mi to, abych jen krátce nenapsal, co se mi honí hlavou:

Několikaminutový projev premiéra naší země byly jen zajíkavé prosby, aby se národ choval disciplinovaně, dodržoval nařízená pravidla a i o Velikonocích zůstal každý doma.

No jo, jenomže to měl ještě čtyři dny vydržet a nezačít „rozvolňovat“! To se měli pánové a dámy, kteří (bez ironie) fundovaně hovoří o nutných opatřeních nouzového stavu, dohodnout a nevyprávět cosi o řízeném promořování obyvatelstva. Vůbec nic by se nám nikomu nestalo, kdyby opatření byla příští čtyři dny ještě tvrdší – vydrželi jsme to měsíc, těch pár hodin navíc bychom to ještě dali.

Strach, který z Babiše kape, je bohužel oprávněný. Svědčí o tom i příspěvek

„Připravila slova o ustupující pandemii koronaviru lidi o rozum?“

A já jsem tak jen rád, že nás „na vsi“ se to netýká. Dokladuji to fotografií, kterou jsem na jednom poli (mimochodem patří Agrofertu) u nás včera pořídil. Je to paradox – v našem krajském městě se na nařízení mezi desítkami na sebe nalepených lidí kašle, v malém městečku tam, kde je člověk absolutně sám, se dodržují, ačkoli tu takto nemám koho nakazit a nemám se jak nakazit sám. Šance, že by tu paní na koni vprostřed polí, za bílého dne a v české kotlině pokálel infikovaný netopýr je totiž tak jedna k miliardě. A možná ještě výrazně nižší!

Krásné, ať letos jakkoli netradiční Velikonoce!